V českém jazyce existuje mnoho slov, která plní různé funkce a mají specifické gramatické vlastnosti. Jedním z takových slov je i „tento“, které je pro svou všestrannost a časté užívání nezbytnou součástí každodenní komunikace.
Slovo „tento“ se řadí mezi zájmena ukazovací. Zájmena jsou ohebná slova, která zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují, případně vyjadřují jejich vlastnosti. Ukazovací zájmena, jako je „tento“, slouží k označení osoby, věci nebo jevu, který je blízko mluvčímu, nebo o kterém bylo právě řečeno či se o něm bude hovořit.
Jako ukazovací zájmeno se „tento“ skloňuje a mění své tvary podle rodu (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední), čísla (jednotné, množné) a pádu. Skloňuje se podobně jako přídavná jména tvrdá, ale má své specifické koncovky, zejména v 1. a 4. pádu. Nemá tedy jeden konkrétní „vzor“ jako podstatná jména, ale řídí se spíše svým vlastním paradigmatem, které je však blízce příbuzné s přídavnými jmény.
Přímých synonym pro „tento“ v jeho základním ukazovacím smyslu není mnoho, jelikož vyjadřuje konkrétní blízkost. V hovorové řeči se však často setkáváme s variantami jako „tenhleten“ nebo „tadyten“, které zesilují ukazovací význam. V některých kontextech, kdy se odkazuje na dříve zmíněnou věc, by se dalo použít „uvedený“, „zmíněný“, nebo „daný“, ale tyto výrazy nemají stejný demonstrativní charakter blízkosti. „Tento“ tvoří dvojici s ukazovacím zájmenem „tamten“, které označuje něco vzdálenějšího.
Slovo „tento“ slouží k ukázání na něco, co je buď fyzicky blízko mluvčímu (např. „Tento stůl je dřevěný.“), nebo co bylo právě zmíněno či je součástí aktuálního diskurzu (např. „Představte si situaci. Tento problém vyžaduje okamžité řešení.“). Dále se používá k odlišení od jiných, vzdálenějších nebo neaktuálních věcí (např. „Chci tento svetr, ne tamten.“). V kontextu času se vztahuje na aktuální období (např. „Tento rok bude úspěšný.“).
Zájmeno „tento“ je součástí prastarého systému ukazovacích zájmen v indoevropských jazycích, kde se často objevují kořeny související s blízkostí. V češtině je typické, že se předpona „t-“ objevuje u mnoha ukazovacích zájmen a příslovcí (např. tady, teď, tak, ten, tamten). Jeho skloňování je pro mnoho studentů češtiny výzvou kvůli rozdílům mezi rody a pády, které se musí naučit nazpaměť.
Honoré de Balzac?
Sieg Heil
Omalovánka k vytištění Zajíček
Co je Výuční list?
V českém jazyce existuje mnoho slov, která plní různé funkce a mají specifické gramatické vlastnosti. Jedním z takových slov je i „tento“, které je pro svou všestrannost a časté užívání nezbytnou součástí každodenní komunikace.
Slovo „tento“ se řadí mezi zájmena ukazovací. Zájmena jsou ohebná slova, která zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují, případně vyjadřují jejich vlastnosti. Ukazovací zájmena, jako je „tento“, slouží k označení osoby, věci nebo jevu, který je blízko mluvčímu, nebo o kterém bylo právě řečeno či se o něm bude hovořit.
Jako ukazovací zájmeno se „tento“ skloňuje a mění své tvary podle rodu (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední), čísla (jednotné, množné) a pádu. Skloňuje se podobně jako přídavná jména tvrdá, ale má své specifické koncovky, zejména v 1. a 4. pádu. Nemá tedy jeden konkrétní „vzor“ jako podstatná jména, ale řídí se spíše svým vlastním paradigmatem, které je však blízce příbuzné s přídavnými jmény.
Přímých synonym pro „tento“ v jeho základním ukazovacím smyslu není mnoho, jelikož vyjadřuje konkrétní blízkost. V hovorové řeči se však často setkáváme s variantami jako „tenhleten“ nebo „tadyten“, které zesilují ukazovací význam. V některých kontextech, kdy se odkazuje na dříve zmíněnou věc, by se dalo použít „uvedený“, „zmíněný“, nebo „daný“, ale tyto výrazy nemají stejný demonstrativní charakter blízkosti. „Tento“ tvoří dvojici s ukazovacím zájmenem „tamten“, které označuje něco vzdálenějšího.
Slovo „tento“ slouží k ukázání na něco, co je buď fyzicky blízko mluvčímu (např. „Tento stůl je dřevěný.“), nebo co bylo právě zmíněno či je součástí aktuálního diskurzu (např. „Představte si situaci. Tento problém vyžaduje okamžité řešení.“). Dále se používá k odlišení od jiných, vzdálenějších nebo neaktuálních věcí (např. „Chci tento svetr, ne tamten.“). V kontextu času se vztahuje na aktuální období (např. „Tento rok bude úspěšný.“).
Zájmeno „tento“ je součástí prastarého systému ukazovacích zájmen v indoevropských jazycích, kde se často objevují kořeny související s blízkostí. V češtině je typické, že se předpona „t-“ objevuje u mnoha ukazovacích zájmen a příslovcí (např. tady, teď, tak, ten, tamten). Jeho skloňování je pro mnoho studentů češtiny výzvou kvůli rozdílům mezi rody a pády, které se musí naučit nazpaměť.
Omalovánka k vytištění Kytara
Za
Koncovka souboru otp
Zablýsklo
Kdo je Potápěč?
žádný
Omalovánka k tisku Kolíbka
Zaplaťpánbůh
Co je Abstraktní myšlení?
Zase