Slovo „nich“ je v českém jazyce běžnou součástí naší komunikace, přestože jeho gramatická role a použití mohou být pro některé matoucí. Jedná se o fascinující příklad, jak se osobní zájmena přizpůsobují kontextu, zejména ve spojení s předložkami.
Slovo „nich“ je zájmeno (latinsky pronomen). Konkrétně se jedná o osobní zájmeno (pronomen personale) třetí osoby množného čísla. Jeho funkcí je zastupovat dříve zmíněné osoby, zvířata nebo věci, aniž bychom je museli znovu jmenovat. Odpovídá na otázky jako „o kom?“, „o čem?“, „bez koho?“, „bez čeho?“ atd.
U osobních zájmen, jako je „nich“, neurčujeme přímo rod ani vzor v tom smyslu jako u podstatných jmen. Zájmeno „nich“ samo o sobě nemá rod, ale odkazuje na podstatná jména v množném čísle, která mohou být rodu mužského (životného i neživotného), ženského nebo středního. Například může odkazovat na „muže“ (mužský životný), „ženy“ (ženský) nebo „děti“ (střední).
Osobní zájmena se neskloňují podle žádného z běžných vzorů podstatných jmen nebo přídavných jmen. Mají vlastní, nepravidelné skloňování, které je pro každé zájmeno specifické.
Slovo „nich“ je specifický tvar osobního zájmena třetí osoby množného čísla. Je důležité si uvědomit, že existují dva soubory tvarů pro třetí osobu – jeden pro použití bez předložky a druhý pro použití s předložkou. Slovo „nich“ patří do skupiny tvarů, které se používají výhradně po předložkách.
Zde je úplné skloňování osobního zájmena on/ona/ono v množném čísle:
Jak vidíme, slovo „nich“ se objevuje ve 2. pádu (Genitivu) a 6. pádu (Lokálu), vždy ve spojení s předložkou. Pro 7. pád (Instrumentál) po předložce se používá tvar „nimi“, a pro 3. pád (Dativ) „nim“.
Jakožto osobní zájmeno nemá slovo „nich“ přímá synonyma. Jeho smysl je čistě gramatický – odkazovat na dříve zmíněné subjekty. Místo použití zájmena bychom museli opakovat plné podstatné jméno nebo skupinu podstatných jmen, na které zájmeno odkazuje. Například místo „Mluvili jsme o nich.“ bychom řekli „Mluvili jsme o těch lidech/věcech.“, což však není synonymum, ale opis.
Zde je několik vzorových vět, které ilustrují použití slova „nich“ v různých pádech a s různými předložkami:
Význam slova „nich“ spočívá v jeho anforické funkci – odkazuje zpět na již zmíněné osoby, zvířata nebo věci. Vždy se používá s předložkou a slouží jako předmět těchto předložek. Je nepostradatelné pro plynulost a ekonomii jazyka, zabraňuje opakování podstatných jmen.
Nejčastější slovní spojení jsou s předložkami, které určují konkrétní vztah k zájmenem zastupovaným entitám:
Nejzajímavější a nejdůležitější vlastností slova „nich“ a dalších forem osobních zájmen třetí osoby je tzv. předložkové „n-“. V češtině (a podobně i v jiných slovanských jazycích) se k osobním zájmenům třetí osoby (on, ona, ono, oni, ony, ona) připojuje počáteční „n-“, pokud po nich následuje předložka. Toto „n-“ je pozůstatkem starého zájmena a má za úkol usnadnit výslovnost a foneticky propojit předložku se zájmenem.
Příklady tohoto jevu:
Toto pravidlo je pevně zakořeněno v českém jazyce a jeho nedodržení by vedlo k chybné a nepřirozené mluvě.
Překlad zájmena „nich“ závisí na kontextu a pádu, ve kterém je použito, jelikož jiné jazyky nemusí mít identický systém předložkového „n-“ nebo stejné pádové tvary. Překládáme tedy spíše význam „o nich“, „bez nich“ apod. Následující překlady odkazují na „o nich“ nebo „bez nich“ jako obecné příklady:
Zájmeno „nich“ je tedy klíčovým prvkem české gramatiky, který nám umožňuje efektivně a elegantně odkazovat na již zmíněné subjekty, a to zejména v předložkových vazbách.
Biografie Miroslav Paleček?
Jarmila Loukotková?
Java
Životopis Werner Heisenberg?
Co je Pole dance?
Slovo „nich“ je v českém jazyce běžnou součástí naší komunikace, přestože jeho gramatická role a použití mohou být pro některé matoucí. Jedná se o fascinující příklad, jak se osobní zájmena přizpůsobují kontextu, zejména ve spojení s předložkami.
Slovo „nich“ je zájmeno (latinsky pronomen). Konkrétně se jedná o osobní zájmeno (pronomen personale) třetí osoby množného čísla. Jeho funkcí je zastupovat dříve zmíněné osoby, zvířata nebo věci, aniž bychom je museli znovu jmenovat. Odpovídá na otázky jako „o kom?“, „o čem?“, „bez koho?“, „bez čeho?“ atd.
U osobních zájmen, jako je „nich“, neurčujeme přímo rod ani vzor v tom smyslu jako u podstatných jmen. Zájmeno „nich“ samo o sobě nemá rod, ale odkazuje na podstatná jména v množném čísle, která mohou být rodu mužského (životného i neživotného), ženského nebo středního. Například může odkazovat na „muže“ (mužský životný), „ženy“ (ženský) nebo „děti“ (střední).
Osobní zájmena se neskloňují podle žádného z běžných vzorů podstatných jmen nebo přídavných jmen. Mají vlastní, nepravidelné skloňování, které je pro každé zájmeno specifické.
Slovo „nich“ je specifický tvar osobního zájmena třetí osoby množného čísla. Je důležité si uvědomit, že existují dva soubory tvarů pro třetí osobu – jeden pro použití bez předložky a druhý pro použití s předložkou. Slovo „nich“ patří do skupiny tvarů, které se používají výhradně po předložkách.
Zde je úplné skloňování osobního zájmena on/ona/ono v množném čísle:
Jak vidíme, slovo „nich“ se objevuje ve 2. pádu (Genitivu) a 6. pádu (Lokálu), vždy ve spojení s předložkou. Pro 7. pád (Instrumentál) po předložce se používá tvar „nimi“, a pro 3. pád (Dativ) „nim“.
Jakožto osobní zájmeno nemá slovo „nich“ přímá synonyma. Jeho smysl je čistě gramatický – odkazovat na dříve zmíněné subjekty. Místo použití zájmena bychom museli opakovat plné podstatné jméno nebo skupinu podstatných jmen, na které zájmeno odkazuje. Například místo „Mluvili jsme o nich.“ bychom řekli „Mluvili jsme o těch lidech/věcech.“, což však není synonymum, ale opis.
Zde je několik vzorových vět, které ilustrují použití slova „nich“ v různých pádech a s různými předložkami:
Význam slova „nich“ spočívá v jeho anforické funkci – odkazuje zpět na již zmíněné osoby, zvířata nebo věci. Vždy se používá s předložkou a slouží jako předmět těchto předložek. Je nepostradatelné pro plynulost a ekonomii jazyka, zabraňuje opakování podstatných jmen.
Nejčastější slovní spojení jsou s předložkami, které určují konkrétní vztah k zájmenem zastupovaným entitám:
Nejzajímavější a nejdůležitější vlastností slova „nich“ a dalších forem osobních zájmen třetí osoby je tzv. předložkové „n-“. V češtině (a podobně i v jiných slovanských jazycích) se k osobním zájmenům třetí osoby (on, ona, ono, oni, ony, ona) připojuje počáteční „n-“, pokud po nich následuje předložka. Toto „n-“ je pozůstatkem starého zájmena a má za úkol usnadnit výslovnost a foneticky propojit předložku se zájmenem.
Příklady tohoto jevu:
Toto pravidlo je pevně zakořeněno v českém jazyce a jeho nedodržení by vedlo k chybné a nepřirozené mluvě.
Překlad zájmena „nich“ závisí na kontextu a pádu, ve kterém je použito, jelikož jiné jazyky nemusí mít identický systém předložkového „n-“ nebo stejné pádové tvary. Překládáme tedy spíše význam „o nich“, „bez nich“ apod. Následující překlady odkazují na „o nich“ nebo „bez nich“ jako obecné příklady:
Zájmeno „nich“ je tedy klíčovým prvkem české gramatiky, který nám umožňuje efektivně a elegantně odkazovat na již zmíněné subjekty, a to zejména v předložkových vazbách.
Archetyp
Takový
Dyslipidémie
Taky
Co je Cottage?
Takže
Jaký je význam vyjmenovaného slova plytký?
Tam
Potaš
Tedy