Slovo „nechť“ patří mezi zajímavé a poněkud archaické výrazy v českém jazyce, které i přes svůj knižní charakter stále nachází uplatnění ve specifických kontextech. Pojďme se na něj podrobněji podívat.
Slovo „nechť“ je spojka. Konkrétně se jedná o podřadicí spojku, která uvádí věty vyjadřující přání, rozkaz, dovolení, svolení nebo ústupek.
Jako spojka je slovo „nechť“ neohybné. To znamená, že jej nelze skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky) ani časovat (jako slovesa). Nemá tedy rod, vzor, pád, číslo, čas, způsob ani osobu. Jeho tvar je vždy stejný a neměnný.
Uživatelská otázka ohledně skloňování nebo časování je v případě „nechť“ irelevantní, neboť se jedná o nesklonné a nečasovatelné slovo.
Nejbližším a v současné češtině mnohem běžnějším synonymem ke slovu „nechť“ je „ať“. Dalšími slovy nebo spojeními, která mohou v některých kontextech vyjadřovat podobný smysl, jsou:
Slovo „nechť“ se používá k uvedení věty, která vyjadřuje:
Zde je několik příkladů, které ilustrují různé způsoby použití slova „nechť“:
Slovo „nechť“ je považováno za archaismus a knihové slovo. V běžné mluvené řeči se s ním setkáme jen zřídka, a pokud ano, pak spíše ve stylizovaných, slavnostních nebo ironických projevech. Jeho místo v hovorové češtině plně převzalo „ať“. Nicméně v písemné formě, literatuře, oficiálních dokumentech, hymnách či modlitbách si „nechť“ stále udržuje své místo pro svůj vznešenější a formálnější tón.
Etymologicky souvisí se slovesem „nechat“ (ve smyslu dovolit, umožnit). Přípona „-ť“ je archaická částice, která v minulosti sloužila k zesílení nebo zdůraznění rozkazovacího způsobu či přání. Podobně se vyskytuje například ve slově „kéž“.
Překlad „nechť“ se často odvíjí od kontextu, ale obecně vyjadřuje podobné přání, dovolení nebo rozkaz:
Slovo „nechť“ patří mezi zajímavé a poněkud archaické výrazy v českém jazyce, které i přes svůj knižní charakter stále nachází uplatnění ve specifických kontextech. Pojďme se na něj podrobněji podívat.
Slovo „nechť“ je spojka. Konkrétně se jedná o podřadicí spojku, která uvádí věty vyjadřující přání, rozkaz, dovolení, svolení nebo ústupek.
Jako spojka je slovo „nechť“ neohybné. To znamená, že jej nelze skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky) ani časovat (jako slovesa). Nemá tedy rod, vzor, pád, číslo, čas, způsob ani osobu. Jeho tvar je vždy stejný a neměnný.
Uživatelská otázka ohledně skloňování nebo časování je v případě „nechť“ irelevantní, neboť se jedná o nesklonné a nečasovatelné slovo.
Nejbližším a v současné češtině mnohem běžnějším synonymem ke slovu „nechť“ je „ať“. Dalšími slovy nebo spojeními, která mohou v některých kontextech vyjadřovat podobný smysl, jsou:
Slovo „nechť“ se používá k uvedení věty, která vyjadřuje:
Zde je několik příkladů, které ilustrují různé způsoby použití slova „nechť“:
Slovo „nechť“ je považováno za archaismus a knihové slovo. V běžné mluvené řeči se s ním setkáme jen zřídka, a pokud ano, pak spíše ve stylizovaných, slavnostních nebo ironických projevech. Jeho místo v hovorové češtině plně převzalo „ať“. Nicméně v písemné formě, literatuře, oficiálních dokumentech, hymnách či modlitbách si „nechť“ stále udržuje své místo pro svůj vznešenější a formálnější tón.
Etymologicky souvisí se slovesem „nechat“ (ve smyslu dovolit, umožnit). Přípona „-ť“ je archaická částice, která v minulosti sloužila k zesílení nebo zdůraznění rozkazovacího způsobu či přání. Podobně se vyskytuje například ve slově „kéž“.
Překlad „nechť“ se často odvíjí od kontextu, ale obecně vyjadřuje podobné přání, dovolení nebo rozkaz:
Orgonit
Takový
Co je Sarkazmus?
Taky
Modem
Takže
Lambliáza
Tam
Polemika
Tedy