Co že je za slovní druh slovo Kdo?

Slovo „kdo“ je v českém jazyce jedním ze základních a velmi frekventovaných slov. Patří mezi ohebné slovní druhy a jeho gramatické zařazení je klíčové pro správné pochopení a používání. Pojďme se na něj podívat podrobněji.

Jaký slovní druh je slovo „kdo“?

Slovo „kdo“ je zájmeno. Konkrétně se jedná o zájmeno tázací (používá se k dotazování na osobu) a zároveň o zájmeno vztažné (používá se k odkazování na osobu v podřadných větách). Je to zájmeno, které se vztahuje výhradně k osobám (na rozdíl od zájmena „co“, které se vztahuje k věcem a jevům).

Gramatické kategorie a skloňování

Zájmeno „kdo“ je ohebné, což znamená, že se jeho tvar mění v závislosti na pádu. Přestože se vztahuje k osobám jakéhokoli rodu, samo se skloňuje podle vzoru, který odpovídá mužskému rodu jednotného čísla. Nemá tedy rod v obvyklém smyslu jako podstatná jména, ale jeho pádové tvary jsou pevně dány. Nemá ani číslo (je vždy v jednotném čísle) a ani životnost v obvyklém smyslu, ačkoli se vztahuje k živým bytostem.

Zde je přehled skloňování zájmena „kdo“ ve všech sedmi pádech:

• 1. pád: kdo (Kdo tam jde?)


• 2. pád: koho (Koho jsi viděl?)


• 3. pád: komu (Komu jsi to řekl?)


• 4. pád: koho (Koho hledáš?)


• 5. pád: (oslovení se u zájmen nepoužívá)


• 6. pád: kom (O kom mluvíš?)


• 7. pád: kým (S kým jsi šel?)

Synonyma a příbuzná slova

Slovo „kdo“ jako základní tázací zájmeno nemá přímé a plnohodnotné synonyma, která by jej mohla ve všech kontextech nahradit. Existují však slovní spojení nebo odvozeniny, které s ním souvisejí:

• „Kdopak“ – zesílená forma „kdo“, vyjadřující zvědavost nebo lehkou naléhavost. Např.: „Kdopak to klepe?“


• „Čí“ – zájmeno tázací, které se ptá na vlastníka (čí je to?). Není synonymem „kdo“, ale ptá se na související informaci o osobě.

„Kdo“ je také součástí mnoha neurčitých zájmen:

• „Někdo“ (neurčitá osoba)


• „Nikdo“ (žádná osoba)


• „Kdokoli / Kdokoliv“ (libovolná osoba)


• „Kdožkoli / Kdožkoliv“ (starší nebo knižní forma „kdokoli“)

Příklady použití slova „kdo“ ve větách

Zde je několik ukázkových vět, které ilustrují různé způsoby použití zájmena „kdo“:

• Tázací zájmeno:
  
  
  
  • „Kdo je tam?“
  
  
  • „Koho jsi potkal včera v divadle?“
  
  
  • „Komu mám odevzdat ten dopis?“
  
  
  • „S kým jsi šel na procházku?“
  
  
  
  


• Vztažné zájmeno:
  
  
  
  • „Ten, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“
  
  
  • „Nevěřím nikomu, kdo mi lže.“
  
  
  • „Přišel muž, kdo vypadal velmi unaveně.“ (častěji se zde používá „který“, ale „kdo“ je také možné, zejména pokud se odkazuje na obecnější osobu nebo skupinu osob, např. „Kdo hledá, najde.“)
  
  
  
  


• V neurčitých zájmenech:
  
  
  
  • „Někdo ti volal, když jsi nebyl doma.“
  
  
  • „Na schůzku bohužel nepřišel nikdo.“
  
  
  • „Kdokoli to mohl udělat, musíme to zjistit.“
  
  
  
  

Význam slova a slovní spojení

Primární význam slova „kdo“ je dotazování se na identitu osoby nebo odkazování na osobu. Je to základní nástroj pro komunikaci o lidech.

Některá zajímavá slovní spojení a idiomy zahrnující „kdo“:

• „Kdo ví?“ – vyjádření nejistoty, „nikdo to neví s jistotou“.


• „Kdo s koho“ – vyjádření rivality, boje, kde se rozhoduje o vítězi.


• „Kdo by to byl řekl?“ – vyjádření překvapení, že se něco stalo neočekávaným způsobem.


• „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ – přísloví o výhodě rychlosti nebo priority.

Zajímavosti o slovu „kdo“

Slovo „kdo“ má starobylý původ, sahající až do praindoevropského jazyka (základ *ko-) a následně do praslovanštiny (*kto). Je to jedno z nejstarších a nejstabilnějších slov v jazyce, které se v různých slovanských jazycích uchovalo ve velmi podobné podobě. Jeho striktní oddělení od „co“ (pro věci) je charakteristické pro češtinu a mnoho dalších slovanských jazyků, zatímco například v angličtině se „who“ a „what“ liší více foneticky.

Překlady slova „kdo“ do jiných jazyků

Zde jsou překlady slova „kdo“ do několika dalších jazyků:

• Slovenština: kto


• Angličtina: who


• Němčina: wer


• Španělština: quién


• Francouzština: qui


• Italština: chi


• Polština: kto


• Ruština: (kto)


• Chorvatština: tko


• Latinština: quis

Jak je vidět, ve většině slovanských jazyků je tvar velmi podobný, což svědčí o společném původu.

Gurmar
Rekviem
Životopis Joseph Conrad?

Slovo „kdo“ je v českém jazyce jedním ze základních a velmi frekventovaných slov. Patří mezi ohebné slovní druhy a jeho gramatické zařazení je klíčové pro správné pochopení a používání. Pojďme se na něj podívat podrobněji.

Jaký slovní druh je slovo „kdo“?

Slovo „kdo“ je zájmeno. Konkrétně se jedná o zájmeno tázací (používá se k dotazování na osobu) a zároveň o zájmeno vztažné (používá se k odkazování na osobu v podřadných větách). Je to zájmeno, které se vztahuje výhradně k osobám (na rozdíl od zájmena „co“, které se vztahuje k věcem a jevům).

Gramatické kategorie a skloňování

Zájmeno „kdo“ je ohebné, což znamená, že se jeho tvar mění v závislosti na pádu. Přestože se vztahuje k osobám jakéhokoli rodu, samo se skloňuje podle vzoru, který odpovídá mužskému rodu jednotného čísla. Nemá tedy rod v obvyklém smyslu jako podstatná jména, ale jeho pádové tvary jsou pevně dány. Nemá ani číslo (je vždy v jednotném čísle) a ani životnost v obvyklém smyslu, ačkoli se vztahuje k živým bytostem.

Zde je přehled skloňování zájmena „kdo“ ve všech sedmi pádech:

• 1. pád: kdo (Kdo tam jde?)


• 2. pád: koho (Koho jsi viděl?)


• 3. pád: komu (Komu jsi to řekl?)


• 4. pád: koho (Koho hledáš?)


• 5. pád: (oslovení se u zájmen nepoužívá)


• 6. pád: kom (O kom mluvíš?)


• 7. pád: kým (S kým jsi šel?)

Synonyma a příbuzná slova

Slovo „kdo“ jako základní tázací zájmeno nemá přímé a plnohodnotné synonyma, která by jej mohla ve všech kontextech nahradit. Existují však slovní spojení nebo odvozeniny, které s ním souvisejí:

• „Kdopak“ – zesílená forma „kdo“, vyjadřující zvědavost nebo lehkou naléhavost. Např.: „Kdopak to klepe?“


• „Čí“ – zájmeno tázací, které se ptá na vlastníka (čí je to?). Není synonymem „kdo“, ale ptá se na související informaci o osobě.

„Kdo“ je také součástí mnoha neurčitých zájmen:

• „Někdo“ (neurčitá osoba)


• „Nikdo“ (žádná osoba)


• „Kdokoli / Kdokoliv“ (libovolná osoba)


• „Kdožkoli / Kdožkoliv“ (starší nebo knižní forma „kdokoli“)

Příklady použití slova „kdo“ ve větách

Zde je několik ukázkových vět, které ilustrují různé způsoby použití zájmena „kdo“:

• Tázací zájmeno:
  
  
  
  • „Kdo je tam?“
  
  
  • „Koho jsi potkal včera v divadle?“
  
  
  • „Komu mám odevzdat ten dopis?“
  
  
  • „S kým jsi šel na procházku?“
  
  
  
  


• Vztažné zájmeno:
  
  
  
  • „Ten, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“
  
  
  • „Nevěřím nikomu, kdo mi lže.“
  
  
  • „Přišel muž, kdo vypadal velmi unaveně.“ (častěji se zde používá „který“, ale „kdo“ je také možné, zejména pokud se odkazuje na obecnější osobu nebo skupinu osob, např. „Kdo hledá, najde.“)
  
  
  
  


• V neurčitých zájmenech:
  
  
  
  • „Někdo ti volal, když jsi nebyl doma.“
  
  
  • „Na schůzku bohužel nepřišel nikdo.“
  
  
  • „Kdokoli to mohl udělat, musíme to zjistit.“
  
  
  
  

Význam slova a slovní spojení

Primární význam slova „kdo“ je dotazování se na identitu osoby nebo odkazování na osobu. Je to základní nástroj pro komunikaci o lidech.

Některá zajímavá slovní spojení a idiomy zahrnující „kdo“:

• „Kdo ví?“ – vyjádření nejistoty, „nikdo to neví s jistotou“.


• „Kdo s koho“ – vyjádření rivality, boje, kde se rozhoduje o vítězi.


• „Kdo by to byl řekl?“ – vyjádření překvapení, že se něco stalo neočekávaným způsobem.


• „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ – přísloví o výhodě rychlosti nebo priority.

Zajímavosti o slovu „kdo“

Slovo „kdo“ má starobylý původ, sahající až do praindoevropského jazyka (základ *ko-) a následně do praslovanštiny (*kto). Je to jedno z nejstarších a nejstabilnějších slov v jazyce, které se v různých slovanských jazycích uchovalo ve velmi podobné podobě. Jeho striktní oddělení od „co“ (pro věci) je charakteristické pro češtinu a mnoho dalších slovanských jazyků, zatímco například v angličtině se „who“ a „what“ liší více foneticky.

Překlady slova „kdo“ do jiných jazyků

Zde jsou překlady slova „kdo“ do několika dalších jazyků:

• Slovenština: kto


• Angličtina: who


• Němčina: wer


• Španělština: quién


• Francouzština: qui


• Italština: chi


• Polština: kto


• Ruština: (kto)


• Chorvatština: tko


• Latinština: quis

Jak je vidět, ve většině slovanských jazyků je tvar velmi podobný, což svědčí o společném původu.

Korporátní daň
Takový
CDS2
Taky
Ablace
Takže
Představa
Tam
Sam J. Lundwall?
Tedy